Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Včera proběhla médii zpráva o pokousané tříleté holčičce dvěma rottweilery. Je to děsivá skutečnost, děvčátko bude mít trvalé následky, ale velmi znepokojující je tato informace i pro nás, majitele a chovatele rottweilerů. Měli bychom něco udělat pro cílenou osvětu, nechci malovat čerta na zeď, ale obávám se, že pokud nepředstavíme toto úžasné plemeno veřejnosti v jiném světle, než jak je v poslední době prezentováno, naši zákonodárci se brzy chytí šance a podniknou v tomto ohledu nějaký populistický krok. I v jiných zemích už veřejnost brojí proti některým pseudobojovým plemenům a nevím o tom, že by to pomohlo – lidé, kteří své psy milují, udělají stejně vše pro to, aby je...
Tento blog bude krátký, chci se jen zmínit o novém klubovém zpravodaji, protože si myslím, že na to někteří návštěvníci mého webu čekají :-). Nový zpravodaj je k nepoznání od minulého čísla, chci redakci a vedení klubu poblahopřát, že se jim vylepšení povedlo. Ať už celé ty diskuze okolo minulého čísla, resp. toho, co jsem o něm napsala, dobré nebyly, smysl to mělo. Už jenom z tohoto důvodu bych svůj text zpátky nevzala, veškeré mé postřehy a připomínky byly zapracovány, ať už jde o číslování zpravodaje, strukturu či o formální stránku. Napíšu sice ještě několik věcí, které by stály za změnu či vylepšení, ale myslím, že je-li daný...
V úterý kolem půlnoci jsem na Ruzyni vyzvedla sestru Zdeničku, abychom si společně užily pár dnů v západočeských Karlových Varech. Po malém dobrodružství, kdy jsem nemohla najít parkovací lístek z letiště, jsme v pořádku docestovaly k nám domů, ukrojily další hodinu z noci a drahocenného spánku povídáním a kolem druhé šly spát. Ve středu ráno jsem rozvezla dětičky, nachystala domácnost, obstarala pejsky a mohly jsme vyjet. Počasí bylo jak objednané – měsíci zimy prokřehlá půda povolovala z ledového sevření a v prvních pár centimetrech ohřátého povrchu se jak o život draly ven první lístky trávy, trsy podbělů a bílé tečky sedmikrásek...
V podstatě jsem velice konzervativní. Mám sice ráda novinky v hudbě, líbí se mi poslední výkřiky módy, sleduji knižní aktuality i exhibice v kultuře směrem nahoru i dolů, ale s radostí si zajdu koupit rohlíky do zapadlého koloniálku tři krát tři metry čtvereční, protože vím, že je pro mne někdo obstaral s daleko větším úsilím, že je někdo s mnohem hlubším zájmem prodává a v neposlední řadě i proto, že ona postavička za pultem zná své zákazníky. Když kupuje od pekaře padesát koblížků, tak ví, že čtyři z toho si koupí Maškovi a že by pro ně měl vzít i pár celozrnných rohlíků... Tímto nechci říct, že bych odsuzovala supermarkety – naopak, větší...
Pejskařina vůbec není levný koníček. I když máte pejska jenom jednoho a pravidelně chodíte na obrany, jezdíte na stopičky a cvičíte poslušnost, potřebujete ke všem těmto oblastem výcviku spoustu věcí. Je-li pak doma hafanů více a aktivně cvičíte i s nimi, nestačíte se pak divit, kam a jak rychle peníze mizí. Mám pocit, že poslední dobou vydělávám jen na holky ;-), manžel se mě už vícekrát ptal, jestli jsem si spočítala, kolik mě měsíčně má milovaná kynologie stojí. Hm, raději jsem se o to ani nepokoušela, ale když jsem se na tohle téma bavila s kamarádkou Anetkou na stopách (v mezičase, kdy jsme položily stopy a nechávaly je odležet), k přibližné částce jsme dospěly velice rychle. Ale shodly jsme se také na tom, že kromě...
Nejlepší náměty pro psaní jsou ty nejnepatrnější drobnosti okolo mne – náhodná setkání s kamarády i cizími lidmi, kteří (i když je už nikdy později nemusíte potkat) Vám mohou podstatně změnit den, a to jak k lepšímu (například nečekaně milá úřednice tam, kde předpokládáte zdlouhavé a neochotné jednání), tak i k horšímu samozřejmě (prodavačka vám schválně vybere tu nejzelenější šunku a neumí pochopit, když ji vrátíte ;-). Ale jsem přesvědčená o tom, že s příchodem sluníčka do našich krajů jsou všichni dobře naladěni a nemají chuť si kazit náladu čímkoli nepříjemným :-). A musím dát za pravdu kamarádce Zdeničce...
Tento blog bude nejdříve trochu nepejskařský, neboť ho chci věnovat svému kamarádovi a kolegovi Vojtovi, a to hned z několika důvodů. Jednak patří k těm z mých kamarádů, o nichž jsem přesvědčena, že je mohu kdykoli požádat o pomoc. Pak jsem také Vojtíškovi slíbila, že o něm napíšu :-). Co je ale na Vojtovi úžasné, tak jeho nálada. Jen výjimečně se nesměje a nesrší humorem, nikdy jsem nepoznala tak dobře naladěného člověka, který si sedne s celým kolektivem a jehož mají opravdu všichni rádi. Vojtík je o deset let mladší, vlastně stále tak trochu takové pubertální ucho, s nímž mne spojila práce. Když jsem toho floutka poprvé viděla, s obavami jsem si říkala, jak budeme fungovat a jak on to všecko zvládne. Mé...
V pátek se naše rodina dočasně rozdělila – dětičky si převzali babička s dědou na Vysočině, Pepča zůstal doma, oblek a kravatu vyměnil za nářadí a předělával si saunu na rybářskou pracovnu (měla jsem trochu obavy ho nechat samotného, počítat cifry není totéž jako zacházet s bouracím kladivem... první pomoc by přece jen byla daleko, kdyby se mu něco stalo... ;-) a já jsem s Taffy a Gin jela na víkend do kynologického klubu Hvězda Bedea na obrany za Vítem Glisníkem. U Vlašimi jsme naložily Hanku Touškovou, jak jinak :-) Na tuto cestu jsem se výjimečně docela poctivě nachystala, abychom třeba náhodou zase neskončily na Slovensku, v Polsku či u jiných sousedů, jak tomu bylo v případě naší výpravy do Nitry ;-) Nicméně tyto přípravy vyšly...
Protože se prý pachatel vrací na místo činu, tak i my jsme letos jarní prázdniny opět strávili na Pasekách, a to v tradiční sestavě – moji tři lidští miláčci, dva zvířecí a bratranec Míša s přítelkyní Anetkou. Tímto bych chtěla velmi poděkovat jejím rodičům, kteří, ač sami zapřísáhlí nepejskaři, poskytnou vždy azyl i mým dvěma lumpicím, a všichni si tak můžeme hezky užít společný čas. Holčičkám se zde už loni moc líbilo, a je vidět, že místo znají a jsou zde jako doma :-) Jakmile vyskočily z auta, oběhly si svůj terén, aby zjistily, co je nového. Líbí se mi, jak už nejsou z opuštění domova vyplašené. Vědí, že když jsou s námi, je vše...
„Vy nány jedny černý!“ rozčiloval se včera naoko směrem k mým dvěma dračicím bratranec Míša, který se s námi vydal na procházku prosluněným dnem. Holky ho tak radostně vítaly, že se mu během pár vteřin nevratně podepsaly svými zabahněnými tlapičkami na veškeré oblečení. Z původního výletu na Mácháč vzhledem k nedostatku času sešlo, i tak jsme si ale užili nádherného, téměř jarního počasí. Míša měl dorazit na půl dvanáctou, a protože se malinko zpozdil a já s holkama jsem už nedočkavě čekala před domem, zavolala jsem mu s obligátní otázkou, na kterou má už můj manžel alergii. „Kde jsi???“ Míša zareagoval lehce nakvašeně, tak jako to obvykle dělá i Pepča ;-)...
