Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog


Blog 48 aneb Členská schůze RKČR

Minulý víkend byl pro mne ve znamení nových zážitků. V sobotu se v Říčanech konala v restauraci Oliva členská schůze RKČR, a protože je to od nás, co by kamenem dohodil, navíc mne dění v klubu a okolo rottweilerů zajímá, vypravila jsem se tam. Hodně lidí jsem znala od vidění, pár o něco blíže, ale spousta tváří mi byla cizí. Kvůli práci jsem musela odejít dřív, ale i těch pár hodin pro mne bylo dostačujících pro to, abych si udělala aspoň trochu obrázek o fungování klubu a vztazích mezi některými jeho členy. Projednávání jednotlivých bodů programu bylo mnohdy zdlouhavé a zdánlivě ne až tak významné, jindy se strhla debata. Když se jednalo například o podmínkách pro...


Blog 47 aneb PS: Nitra

Málokdy píšu vícekrát o tomtéž tématu, ale zážitků v Nitře bylo tolik, že se k nim musím alespoň v krátkosti ještě jednou vrátit – chci se o ně podělit s vámi, ale také, až si jednou, pokud někdy ;-), své blogy zpětně přečtu, to bude vzpomínka pro mne... Petra se na Knize návštěv divila, že Ginger dostala hodnocení VD4. S tímto výsledkem nechci polemizovat, ale zapomněla jsem vám v kontextu tohoto hodnocení slovenským panem rozhodčím Jozefem Mravíkem napsat jednu zajímavou věc – jednak jsme po oba dva dny nedostaly z výstavy žádný diplom, jak bývá zvykem u nás, ale co je divnější, v posudku pana Mravíka nebylo napsáno jediné slovo k hodnocení. Proto jsem...


Blog 46 aneb Nitra

Před časem jsem se rozhodla zkusit nějaké zahraniční výstavy, protože dost často na těch českých slýchávám, že všude na západ jsou výstavy na lepší úrovni než ty české, a to i na Slovensku. Zaplatila jsem tedy výstavu v Nitře a říkala si, že uvidíme, jak to tam bude vypadat, jestli se mi tedy vůbec poštěstí tam nakonec jet. Jako bych to přivolala – minulý týden onemocněly obě děti a Taffka po své „slavné“ šarvátce s Gin o ježka stále neměla zhojenou nožičku. Nakonec ale přijela na hlídání babička a já jsem aspoň s Žížalkou vyrazila na východ ke slovanským bratrům... Nechat Tafouška doma se mi vůbec nechtělo, velmi přesně totiž vím, jak by si užila výletu a hotelové postele :-), ale bála jsem...


Blog 45 aneb Psáno v depresi...

Malování, komponování, ale i třeba psaní jsou svým způsobem tvůrčí činnosti, které potřebují krom nápadu, invence a inspirace i tu správnou náladu. Já ji bohužel poslední dny nemohu najít, a tak bojuji se špatným svědomím, které mi říká „Měla bys už něco napsat...“, a neschopností vyřešit spoustu restů, které před sebou valím jako hovnivál kuličku. Také je to množství stále větší a větší, jen začít zapáchat... Náladu mám pod psa, to přiznávám hned na úvod, psát se mi vůbec nechce, políbená múzou se necítím být ani omylem. Ale učiňme takový pokus ;-), prostě budu jen tak asociativně psát – budu se vám snažit...


Blog 44 aneb Mallorca

Už jsem v některém z blogů možná psala, že nerada lítám. Myslím, že má antipatie k letadlům nemá daleko od klasické fobie – před letem je mi špatně psychicky i fyzicky, s blížící se dobou letu se má úzkost zvyšuje, takže jsem tak nervózní a protivná na všechny okolo, že bych si sama nafackovala. ...a kdopak to asi tak může schytat, že? ;-) Chudák Pepča... V letadle se ho panicky chytám, jakmile cítím jen trochu nerovnováhy, jako správný antitechnický typ celou dobu přemýšlím, jak jen to letadlo může držet ve vzduchu... Při turbulencích už jsem i plakala... Cestuji ráda, nová místa si nakonec užívám a těším se ze všeho zajímavého, ale potřebuji cestovat tam, kam se...


Blog 43 aneb Přeměna člověka v pejskaře

Dnes ráno jsem byla s holkama na stopě. Asi hodinku předtím jsem od doktora dostala antibiotika a pokyny k léčbě angíny. Nedalo mi to ale, a po návratu domů jsem ještě vyrazila s holkama na stopu. Říkám si, jestli už to s tou pejskařinou malinko nepřeháním... ;-) Bylo to ale moc hezké (a myslím tím počasí, terén i výkony dračic), a jak jsem se tak vracela zpět k autu, uvědomila jsem si, že nejdu normálním krokem, ale takovým tím drobným, šoupavým, kterým našlapávám stopu tam, kde nejsou pamlsky. Zarazila jsem se a sama sobě jsem se v duchu musela smát. Pravda ale je, že v poslední době si stále více všímám toho, jak mi aktivní pejskařina leze do života, a jsem zvědavá, kam až to...


Blog 42 aneb Paseky

Už mnohokrát se mi stalo, že když máme někam jet, někdo onemocní a vše se zkomplikuje. Nejinak uplynulý víkend – s bratrancem Míšou a jeho Anetkou jsme vymysleli podzimní ťapandu na horách, ale už v pondělí začala lehce postonávat Natálka, a když už se zdálo, že je ze všeho venku, pro změnu začalo škrábat v krku mne... Na Paseky jsme sice odjeli i přes naše zdravotní indispozice, ale chvilkami jsem si říkala, že to možná nebyl ten nejlepší nápad... V pátek jsem, nadopovaná Modafenem a Ibalginem, usnula hned krátce po osmé hodině, takže se mnou byla opravdu zábava... V sobotu jsme vyrazili na Jizerku, holčičky lítaly a užívaly si prvních trošek sněhu a skotačení v namrzlých loukách, ale...


Blog 41 aneb Podzimní dekadence

Nedávno jsem ráno šla do práce a po silnici před naší novou, krásnou, lehce futuristickou zpravodajskou budovou si vítr pohrával s igelitovým sáčkem. Nemám sice ráda binec, a to kdekoli – ať už je to na ulicích, doma či ve svém životě... – ale ten pohled mě okouzlil. Malý kousek igelitu tančil ve vzduchu, vznášel se a padal, vítr jej nafukoval, objímal, už už nechával být, ale pak jej opět nepustil a předváděl se přede mnou. Tohle divadýlko jsem si užívala sice jen pár minut, ale na vrcholu Barrandova, kde je to už tak velmi krásné (dýchají na vás staré časy a všechna ta sláva a lesk filmařského průmyslu), pro mne nabral tento nepodstatný zážitek na významu. Na jednu stranu si říkám,...


Blog 40 aneb Kupte si třeba slona!

Dnes ráno, když jsem sestoupila do pracovny, jsem si všimla na topení značkového obalu od manželova mobilu. Živě se mi vybavila včerejší noční etuda s ním a dnešní krásné podzimní ráno se mi ještě více rozjasnilo. I když vlastně ne že by ten včerejší zážitek byl až tak humorný, pro manžela tedy rozhodně ne, ale u mě se přihlásila ke slovu malá škodolibost a docela jsem se pobavila... V koupelně máme okno a u okna poměrně široký parapet, kam si můj muž neustále něco odkládá, a ještě častěji tam své věci zapomíná. Takže já, pedant a puntíčkář na pořádek, neustále z tohoto okna sbírám různé kusy manželova šatníku, vzteklá s tím běhám po schodech...


Blog 39 aneb Támhle sedí moucha...

Od té doby, co jsem před 15 lety odešla na vysokou, a tím už vlastně i nastálo od rodičů, prožívám každým návratem k nim trochu nostalgie. A čím jsem starší, tím je tento pocit silnější... V každé domácnosti to zcela jedinečně voní, ale u rodičů je ta vůně plná vzpomínek na dětství – na školu, první lásky, na sourozenecké tahanice i na jídla, která mamka vařila. A pokaždé, když jedu s rodinou domů, tak na nás čeká lednice plná jídel, která máme rádi, která já sice také umím uvařit, ale od maminky jsou prostě úplně jiná ;-) Každým rokem se těšíme na burčák, rodiče si jej nechávají vozit od známých z Moravy, tak je většinou opravdu...


|<   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23  

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz