Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



ProfiDOG.cz

Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog


Blog 93 aneb Jelenec 2011

11. 7., pondělí: Včera jsem se odpoledne s holčičkami vydala již na náš druhý výcvikový tábor ve slovenském Jelenci. Tato vesnička leží kousek za Nitrou, a protože jsem v ní už několikrát byla, předpokládala jsem, že cestu najdeme tak nějak bez problémů. ...kdybych se ale bývala byla poučila z mých předchozích cest na toto místo, nemusela bych pro tentokrát skončit v Maďarsku... Bohužel toto není nadsázka ani vtip, v Bratislavě vždy tápu a nejsem si jistá směrem, tentokrát jsem očekávala ukazatele na Trnavu (už vím, že cedule na Nitru v Bratislavě nejsou), ale protože jsem na ně nenarazila, jela jsem přímo za nosem a v šoku jsem dojela až na maďarské hranice. Naše cesta měla i další nečekané zpestření, a to v podobě policejního pohovoru s...


Blog 92 aneb Legoland 2011

„...a kdy už tam budem´?!“ Tuto obligátní a nenáviděnou otázku všech rodičů s ratolestmi na cestách jsme čekali poněkud později, než poprvé přišla, a ještě ke všemu to bylo od Jeníka, tedy od toho z našich dvou dětí staršího, a – jeden by proto řekl – rozumnějšího, takže se dalo předpokládat, že cesta bude obzvlášť výživná... ;-) Jeňula se dotazoval příjezdu do cíle ještě před Plzní, a vzhledem k tomu, že za námi byla necelá hodina cesty, zatímco před námi ještě další čtyři, měli jsme vyhlídky nikoli růžové, ale spíš tak temně fialové... „...a kdy už tam budem´?!“ zaznělo za chvíli tentokrát od Natálky, krátce nato pro změnu opět od...


Blog 91 aneb Dnes ještě dýchám...

Už od Vánoc spím průměrně tak tři, čtyři hodiny denně, a každý den vstávám s pocitem, že víc unavená už být nemůžu... Následující dny mne ale vždy spolehlivě přesvědčí o opaku. Děsí mne to, že v devět hodin ráno usínám za volantem cestou do práce, a musím si udělat pauzu, abych po deseti minutách jízdy neusnula. V redakci se neobejdu bez Red Bullu a kávy (i když už jejich účinek ani nevnímám) a kolegové do mne s obavami hučí, že se sebou musím něco udělat, že se mám vykašlat na ostatní, být sobecká, nikomu nepomáhat a myslet jen sama na sebe, protože to takhle už dlouho nepůjde, prý zkolabuji někde za pochodu (...a já myslím, že pokud ano – tak na obranách, už jsem tam několikrát málem vypustila duši...


Blog 90 aneb Naše druhé zkoušky :-)

Hanka si mě nedávno dobírala tím, že prý vždycky uzavírá sázku o to, kdy napíšu blog – jestli v den, kdy ho slíbím napsat, nebo o den později ;-) K tomu musím říct, že i když to vypadá jako záměr (nalákám si vás na stránky, a pak nic, takže musíte přijít znovu ;-), žádná taktika v tom není, já prostě jen dost často nestíhám. S dobrým úmyslem oznámím blog, protože jsem přesvědčená, že vše stihnu, ale pak se mé denní možnosti obrátí úplně jinam a já jdu spát s výčitkami, že blog nemám – často pak vstávám ještě dříve než před mou obvyklou pátou ranní, abych blog napsala a vložila dřív, než si ráno zapnete...


Blog 89 aneb Naše první zkoušky

Teprve v pondělí začaly zase holčičky po prodělané infekci psího kašle cvičit, a naplutí do výcviku pro mne bylo dost nepříjemným zjištěním – obě byly jak zpomalený film, nepřesné a hned unavené, pauza udělala svoje. Vyděsila jsem se, protože v tu dobu už jsem měla na sobotu obě nahlášené na BH do Mělníka. Nicméně depresím jsem nepropadla a říkala si, že uvidím, jak to rozcvičíme do pátku... – a skutečně se holky den ode dne vracely do své pracovní kondice, v pátek jsem z toho měla opravdu dobrý pocit, Tafulka i Žížalka cvičily s radostí, neměla jsem obavy nastoupit dnes na zkoušky. Mělník jsem si vybrala proto, že byl od nás nejblíž. Váhala jsem, zda nejít s Gin na FPr1, a vyzkoušet si...


Blog 88 aneb Manneken Pis...

Každé místo je něčím výjimečné, jedinečné a nenapodobitelné... Rodiče žijí v malebné vísce na Vysočině, obklopené vysokými skalními srázy okolo Dalešické přehrady, lesy vonícími pryskyřicí a v noci světélkujícími závoji světlušek. Jeden z mých dvou potomků ale evidentně toto přírodní kouzlo neshledával dostačujícím, a rozhodl se přinést sem jinou světovost... ;-) Někdy mám pocit, že těm mým dvěma lidským miláčkům neustále jenom něco nakazuji, zakazuji, že je omezuji v jejich osobnostním rozletu a příliš je držím v sevření morálních a etických hodnot, které jsem převzala vlastně v téměř totožné podobě od svých rodičů. Ale...


Blog 87 aneb O Rottweilu ještě trochu jinak ;-)

Na závod v Rottweilu, spojený s poznáním tohoto města, jsem se těšila dlouhou dobu, vlastně asi od okamžiku, kdy jsme se Hankou domluvily, že pojedeme, že by to mohlo být fajn. Jak už jsme spolu na pár akcích byly, začínáme mít určitý scénář, který se částečně pokaždé opakuje. Já vždy nachystám plnou tašku svačin, které pak po dvou dnech házím do koše, protože máme strach, že když bychom je vybalily, začnou před námi utíkat ;-), obzvlášť teď v tomhle teple jsem to malinko přepískla… Hančina maminka navíc vybaví svou holčičku několika krabicemi nejrůznějších dobrot, to aby daleko od domova netrpěla ;-), a dopadá to tak, že Hanka celý den fotí a já stále něco uzobávám, takže jsem...


Blog 86 aneb Pro peříčko za plot raději neskáču

Dobrá hospodyňka prý pro peříčko i za plot skočí, ovšem v mém případě by to buď nepřežil ten plot, nebo – a to je ta pravděpodobnější varianta – bych se při svém talentu přizabila já. Pro peříčka tedy přes plot raději neskáču, ale před pár dny jsme si s kolegy vyprávěli o zážitcích s našimi domácími mazlíčky, a tak jsem si vzpomněla, že já jsem kvůli peříčku jednou šplhala dokonce až po střechách sedmipatráků... Odmala jsem toužila po nějakém „zviřátku“, jak by řekl pan Nárožný, a protože jedna babička pracovala ve výzkumném ústavu a já byla její první vnoučátko, měla slabost pro veškerá má ztřeštěná přání, a tak i mé...


Blog 85 aneb Není nám souzeno...

V neděli jsem měla jít s holčičkami na první zkoušky... Denně jsme od dubna cvičily, i před prací jsem vstávala tak, abych se ještě stihla otočit na cvičáku, kolegové si se mnou povyměnili služby, abych měla v květnu dost času na výcvik, Pepča převzal více povinností s dětmi, babičky a dědové každý víkend opatrovali naše dvě zlatíčka... Poslední dva finišové týdny pro mne byly hodně náročné, denně jsem spala tak čtyři hodiny, abych stihla vše okolo rodiny, práce a pejsků. Zúčastněným tohoto maratonu musím moc poděkovat, i když to bylo z určitého úhlu pohledu tak trochu marné... Ale všecko má snad svůj smysl, ne? Holčičky si náš cvičební režim hodně užívaly, jsou zvyklé i normálně, že...


Blog 84 aneb Všechno je jednou poprvé ;-)

...všechno je jednou poprvé – jak děsné to klišé, které stále používáme. Takových jsou mraky a já k nim řadím i svá dvě životní motta „Co Tě nezabije, to Tě posílí!“ a „Všechno zlý je k něčemu dobrý!“ Smysl těchto slovních spojení je už tak zautomatizovaný, že lidé, kteří je vysloví, si často ani neuvědomují význam toho, co sdělují, a kvůli nim se stává z jazyka vata, slovní vycpávka pro momenty, kdy nevědí, co říct. A když pak chce stejné obraty použít někdo, kdo přesně ví, co má na jazyku, tak musí použít právě tyto otřepané fráze, ze kterých už ostatní lidé udělali klišé... Je to ale asi jako...


|<   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   >|  

Copyright © 2009 - 2018 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz