Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Můj volný čas v poslední době nepatří jenom pejskům, ale hodně ho věnuji také jednomu neziskovému občanskému sdružení, které vzniklo při základní škole, kam chodí náš Honzík (www.stopyricany.cz – jen tak pro zajímavost :-). Po jedné ze schůzek, kam jsem byla zvána jako zástupce třídy mého dítka, se ukázalo, že organizace s hezkým posláním vlastně nefunguje, a tak jsem byla požádána, jestli bych nepomohla… Ještě s pár lidmi se tedy o něco snažíme, a přestože nám to celkem vychází, sem tam nestojí štěstí úplně na naší straně… ;-) Pátek 1. 6. – Mezinárodní den dětí. Naplánovali jsme velkou akci – odpoledne plné...
Náš druhý výlet za Velkou cenou Rottweilu měl jeden významný atribut, který naše kynologické cesty s Hankou velmi ovlivnil – tímto faktorem navíc byla Magda Moravcová, chovatelka a majitelka chovatelské stanice Ballotada. Do poslední chvíle jsme sice nevěděly, zda opravdu pojedeme, nicméně nakonec vše dopadlo a v pátek dopoledne jsme se srazily u nás doma, abychom na jedné palubě vypluly vstříc novým zážitkům. Magda si u nás nechala zaparkovanou svou psí dodávku, byla spokojená, že ji má v bezpečí, a já ještě více, zejména poté, co mi po jejím odjezdu u nás zůstaly na dlažbě dvě krásné, obrovské skvrny od oleje ;-). Čekám, kdy budu svým drahým mužem vyzvána, abych...
V Barceloně ani ve Španělsku jsem nikdy nebyla, a uposlechnout jedno z mnoha národních přísloví, které praví, že: „Lehni si, stonej a uvidíš, kdo to s Tebou myslí dobře!“, tak jsem ještě do předvčerejška ležela doma v posteli a testovala náklonnost svých bližních... Víkend před Světovou výstavou ve Španělsku se totiž Pepča s Honzíkem vrátili z rybářských závodů pořádně nachlazení, a tak – aby nebyl můj výlet za světovými rotvíky příliš růžový – jsem se den před odletem, ve čtvrtek, už ráno vzbudila s ukrutnými bolestmi v krku, rýmou a jasnými příznaky nemoci. Takže jsem s krkem plným bacilů, očima angorského králíka, ucpanými dutinami a vypětím všech sil pobalila...
Včera jsem zajela s Natálkou k rodičům na Vysočinu, kluci byli v Břeclavi na rybářských závodech, a tak jsme my s Naty měly doma dámskou jízdu – v sobotu jsme myly okna a v neděli jely na oběd k babičce a dědovi. První, co mi bylo sděleno, tak formou otázky s výčitkou to, zda už budu jezdit jenom na otočku, když už se i tak objevíme sotva jednou za dva měsíce… …a chvilku poté mi maminka řekla, že už ani na ten internet nic nepíšu… Ano, poslední dobou toho mám hodně, nějak se nabalují věci okolo pejsků a i další jiné akce, do kterých jsem nějakým způsobem zapojená. A co je tedy u nás nového? Po téměř půl roce nicnedělání, respektive přípravy na štěňátka a starání se o ně jsme zase...
Když se daří, tak se daří – i takový by mohl být název tohoto blogu. V neděli jsem byla na Mezinárodní výstavě psů v Českých Budějovicích a obávám se, že na ni jen tak nezapomenu… Samotný den byl pěkně vypečený od prvního momentu, kdy jsem otevřela oči. Vzhledem k množství akcí, které podnikám, pomalu přestávám spát. Mobil mě v neděli budil okolo páté ráno, nejdříve jemně a s citem, po chvíli už ale notně neuroticky a vyloženě si koledoval o to, že jím mrsknu do opačného rohu místnosti. Neudělala jsem to, neboť mi i přes mou rozespalost došlo, že by mi chyběl, jen co bych se vyhrabala z peřin. S přemáháním jsem tedy ukončila jeho spílání a úplně automaticky, bez...
...a tak zase došlo na její slova... Na čí? No, však vy víte... ;-))) Slíbený blog v neděli, a kde nic, tu nic, takže pondělí to jistí ;-))) Aneb jak klasik praví: „Já už budu hodný, dědečku!“, načež druhý klasik kontruje: „Až naprší a uschne!“ ...bylo tam tedy ještě „pitomci!“, ale to bych si v žádném případě nedovolila... :-) Březen, za kamna vlezem, říká pranostika, ale my jsme na ni nedbaly a zahájily letošní výstavní sezonu ve slovenské Nitře. Pepča odjel na víkend relaxovat a rybařit s dětmi k jeho rodičům do jarně svěžích jižních Čech, a tak, i když jsem měla na výstavu nahlášenou jen Gin (Taffy má ještě čas, aby se po štěňátkách dostala do formy),...
Aprilka, má oranžová holčička, odešla nakonec z domova jako poslední, a tak jsem i návštěvu u ní naplánovala až po ostatních štěňátkách. Byla jsem moc zvědavá, jak se jí daří, od majitelů jsem věděla, že se jí zpočátku nechtělo čůrat venku a s oblibou (ovšem k malé radosti paničky) navštěvovala koberce v bytě. Už už jsem si začala říkat, zda jsem něco nezanedbala já, ale naštěstí se to poddalo – malá se jen prostě musí venčit bez vodítka – když je na něm, na záchod si nechce dojít. Páníček to naštěstí včas odhalil, pro klid paní domu nechal objednat na vyčištění koberců firmu a vše je v pořádku :-). Aprilka mě hned poznala po hlase a letěla ke mně jako „éro“,...
Jak víte z minulého blogu – z hor jsme se museli vrátit o něco dříve kvůli špatnému počasí, ale všechno zlé je k něčemu dobré, jak se říká… V sobotu jsme celá rodina vyrazili do Zoo a v neděli jsem domluvila návštěvu v novém domově „mého“ :-) Sorbonka. Slíbila jsem jet s námi dětem a ještě se na svého oblíbence musela samozřejmě podívat i Hanka Toušková. Cesta tam pro mne byla zamotaná a nemít navigaci, asi bych doteď kroužila někde u Českého Šternberku. Nicméně jsme do Košic zdárně docestovali a už před domem na nás mávala paní Toušková. Koho by napadl nějaký příbuzenský vztah majitelů Modráska s Haninou, je na omylu ;-),...
Minulý týden byla naše rodina na horách. Já jsem sice za manželem a dětmi přijela s třídenním zpožděním, ale byla jsem ráda, že k tomu vůbec došlo... První můj den v Pasekách nad Jizerou byl nepopsatelně krásný, sněhové pláně jiskřily na sluníčku a blyštěly se tak, až to bodalo do očí. Poslední měsíc se štěňátky byly Taffy a Gin nezáměrně, ale přesto tak trochu na druhé koleji, vycházky jsme měly kraťoučké, veškerou mou energii a všechen čas si přivlastnila štěňátka. Holky tak po příjezdu na Paseky vlítly do závějí a skotačily v nich s takovým nadšením, až mě to dojímalo. Udělala jsem velikou chybu, že jsem si na první vycházku nevzala foťák, nechtělo se mi...
Předávání štěňátek jsem měla rozdělené do dvou víkendů. V první „várce“ jsem se rozloučila se Sorbonkem, Abbey a Apple, kteří zůstávali v České republice; o týden později jsem měla domluvené předání Anténky a April. Protože panička Anténky momentálně žije v UK, domluvily jsme se na předání v Holandsku, kde s malou zpočátku bude. Paní majitelka je z Anglie zvyklá řídit vlevo, a tak mi přišly její obavy, jet si pro malinkou přes půl Evropy, naprosto logické. Letadlem bych svou malou prďolku nikdy nepustila, a tak jsem nabídla, že Anty jí osobně zavezu. Měla jet s námi i April, kterou měla zamluvenou paní kousek od Lipska, okolo něhož jsme jely. V den našeho odjezdu jsem se bohužel dozvěděla, že si...
