Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
(14. 9. 2025) Odmala jsem milovala horory – tedy spíš jsem se pekelně bála duchů a nadpřirozených věcí spojených s náboženstvím, takže zejména ďáblem posedlé jeptišky a pak také mrtvé děti byly mými nočními můrami. Ale čím víc jsem se bála, tím víc jsem si horory užívala – přemlouvala jsem vždycky ségru, aby koukala se mnou, strach by mi nedovolil dívat se sama – a tak zatímco Zdenička trnula a měla oči vytřeštěné hrůzou, já si hrála na hrdinku, a nahlížela jen škvírkou mezi prsty, abych raději vůbec nic neviděla. …a ještě jsem si užívala na Zdeničku sem tam bafnout, aby se víc vyděsila… :-) Má záliba v hororové duchařině mi vydržela dodnes, mé...
(1. 2. 2025) Dnes jsem si se zájmem přečetla návrhy na členskou schůzi Rottweiler klubu České republiky (RKČR), jehož jsem mnoho let členkou. Ráda bych se u některých z nich pozastavila. Návrhy Karla Franka, Petry Růžičkové, Pavlíny Marouskové, Milana Noska, Jana Tihelky a Ilony Procházkové. STANOVY XIV. Předsednictvo - 9. Zde mne zaujala poslední věta. Opravdu si navrhovatel hlasování per rollam má určit lhůtu pro odpověď? Když už časová lhůta, neměla by být stanovena její minimální hranice? Čistě teoreticky: Představte si, že se část předsednictva – a mluvme všeobecně, i do budoucnosti – domluví na tom, co potřebuje prosadit, vyvolají v neadekvátní dobu hlasování s ještě...
(24. 1. 2025) „Napiš blog,“ psal mi před chvílí Marcel Hausknecht, když jsem si s ním a Diankou krátce povídala. Odpověděla jsem mu, že vím – že ano, měla bych, ale když já stále nemám čas... Jenže – už od pondělka ležím přikurtovaná v posteli s nohou sešitou po ortopedickém zákroku. Pokud tedy blog, kdy jindy než teď? A žádné výmluvy, protože tohle by teď opravdu výmluvy byly. Takže za tento blog míří iniciativní poděkování na Slovensko :-), ovšem nutno dodat, že téměř při každém našem telefonickém či osobním setkání mi nový blog připomíná Milošek Sladkovský – takže jemu k narozeninám a k zítřejšímu svátku letí tento...
(17. 7. 2024) Každý rok nechávám volbu letní dovolené na rodině – děti i manžel jsou svým založením rození cestovatelé, zato mně by bylo nejlíp doma s pejsky. Miluji svou rodinu, chci být s nimi, ale nemám úplně potřebu poznávat každý kousek naší planety. Jednak – pro mne zcela atypicky – naprosto pragmaticky vím, že za svůj život stejně nestihnu procestovat všechno, no a druhak – přestože jsem typický svobodomyslný Vodnář – jsem paradoxně velmi domácí typ. Přináší mi maximální uspokojení mít doma hezky uklizeno, posekanou zahradu a pejsky spokojeně chrupkající po práci a papáníčku. Pak se i ve mně rozhostí klid a mír a chvíli věřím tomu, že věci jsou přesně...
(26. 2. 2024) Včera, v neděli 25. února, se v hotelu Frankův Dvůr u Jindřichova Hradce konala výroční členská schůze Rottweiler klubu ČR. U pana předsedy Karla Franka. Žádný střed Čech, jak bývalo dobrým zvykem – ale početní členové z Otína a Jindřichova Hradce to takto měli doma, a to je pochopitelně výhodné, chápu :-). Když jsem se o místě konání dozvěděla, ihned jsem věděla, že jídlo a pití bude pro všechny zadarmo – a bylo! …velmi předvídatelné :-) No jistě, jak snadno si získat náklonnost mnohých než jim dát něco zadarmo – a Čecháček si rád naplní bříško za cizí peníze… Dost bylo legrácek, a nyní zcela vážně. Tento blog nemá být kritikou ani pana předsedy, ani...
(30. 1. 2024) Před chvílí jsem ležela ve vaně a přemýšlela, zda mne víc pálí sedřené lýtko, dotlučené stehno nebo krvavá dlaň. Stále se mi před očima odehrávala situace z dnešního rána, které jsem měla opět zajímavější, než bylo nutné... A najednou mi došlo, že jsem letos ještě nenapsala blog! A že asi tedy nastala ta správná chvíle, neboť leden a únor jsou pro mne takové šedivé měsíce, plonkové a trochu neutěšené, a tím spíš je třeba najít si důvod se zasmát :-). Můj letecký dnešek započal tak nějak tematicky již včera. Dokonce asi již v neděli. Večer totiž začala mít Lizinka nějaké střevní potíže, takže jsem noc na pondělí...
(10. 12. 2023) Minulý týden jsem slíbila na druhý advent nový blog, a protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích, tím spíš během nich, a protože jsem slíbila napsat o své tříčlenné rottweileří smečce, pojďme na to! :-) Kde začít a z jakého konce to vzít? Asi navážu na to, když jsem byla u rodičů ve Stropešíně, hlídala čtyři psiny, jednoho kočičáka a s různou mírou úspěšnosti bojovala s faunou i flórou všude kolem sebe. A také s Finnem – hned vysvětlím… Neboť třetí pejsek mi prošel doma i proto, že jsem přišla s řešením, jak je budu všechny převážet – Jirka Rejzik mi totiž nabídl svůj luxusní čtyřkotcový WT-Metal vozík. A já...
(3. 12. 2023) Když váš večer začne tak, že přijdete do kina a u vstupu se dozvíte, že máte lístky na předchozí den, nemůže už z toho koukat vůbec nic dobrého… Ale – popořádku :-) Také někdy skočíte do auta v oblečení ne zcela odpovídajícím roční či denní době? Tak já jsem na to expert, řekněme si to upřímně. Už mnohokrát jsem večer řídila jen v pyžamu, když se děti ozvaly a potřebovaly někde vyzvednout. Mé auto, můj hrad, dalo by se říci, a tak já zásadně jezdím nalehko (často ve střevíčkách na podpatku, jak se již o mně ví) – protože přeci dojedu až na místo, tam jen vyskočím, a tedy nic nepotřebuji… Ehm… Ovšem po včerejšku bude všechno jinak, včerejší den mne...
(14. 9. 2023) To už máš jedno, jestli dva nebo tři psi… To jsem slýchávala často v nedávné době, kdy se mi do hlavy vetřela ta neodbytná myšlenka na pořízení třetího rottweilera – na všestranné cvičení, když Finneček už může kvůli nemocným předním nohám jen stopovat. A protože jsem od přírody stvoření umanuté a vždy se snažím najít nějakou cestu, třetí haf nám do rodiny opravdu přibyl. Ale o mém slovenském supr klučíkovi již víte :-). A nejspíš také vy, co čtete mé blogy, víte, že moji rodiče na Vysočině mají dalšího psa, aljašskou malamutku Goldie, která je obrovský svéráz a nemá povahu úplně typickou pro své plemeno. Např. vůči ostatním psům...
(20. 8. 2023) Poslední blog jsem napsala před sedmi měsíci. Někdy to tak mám, že se v psaní odmlčím – z různých důvodů. Tentokrát nejdřív na psaní nebyl čas, protože jsme se s Finnečkem pořádně obuli do cvičení, no a pak jsme kvůli jeho nemocným nohám museli přestat, a tak jsem pro změnu neměla náladu. Vlastně na nic, nejen na psaní. A když jsem si teď v pátek vezla ze Slovenska osm kilo svého dalšího rottweileřího štěstí, nějak se mi síla i nálada začaly vracet. Pronesla jsem tedy, že bych mohla zase napsat nějaký blog. A Danuška Kopac, má nejzlatější opora, která se mnou jela a dělala mi osobního řidiče, mi na to řekla: „Jen ho nepiš tak dlouhý, Drahuško, já to nikdy nestihnu dočíst...
