Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Mám rozepsaný jeden blog, takový odlehčený a trochu praštěný – pokusím se jej také dokončit ještě dnes, ale chci napsat o něčem jiném, co mě pálí. Členská schůze RKČR – zažila jsem pouze dvě, dění v Klubu můžu hodnotit také jen za dobu tří let, co mám své pejsky, ale myslím, že se po celou tu dobu do dění dostávám, učím se a získávám názory na nejrůznější věci. To, co jsem si mnohdy myslela včera, dnes vnímám jinak a i to dost možná ještě není finální fáze. A přijde mi to tak v pořádku – člověk by neměl ustrnout v jedné pozici, ale měl by sledovat své cíle a ideje, kterým věří a kterými se řídí… Reakcí na...
Na letošní podzim jsem plánovala krytí mé mladší fenečky, Ginger. Asi mě podpořilo mé štěstí v případě krytí Taffynky, kdy jsme jely za krycím psem do Německa, riskovaly neúspěch vzhledem k tomu, že to bylo první Taffynčino krytí, že se to vůbec nemusí podařit... Nejspíš směs mého optimismu, troufalosti, lehkomyslnosti, ale i ambicí a chovatelských plánů mě přivedly k nápadu jet na krytí do Finska. Společně s Hankou jsme totiž vybíraly krycího psa podle kvalit, nikoli podle vzdálenosti, a tak severská země jezer za mořem nám sice přišla už jako malinko úlet, ale čím déle jsme se v psovi viděly, tím zřetelnější obrysy naše cesta dostávala. Myslím, že od počátku, kdy jsme ho...
„Ideální počasí na ryby. Jedu, pa!“ pronesl můj muž dnes poté, co okolí domu i zahradu pokryla nová vrstva mokrého, klouzavého sněhu. Nic nedal na mé protesty, že by měl zůstat doma, že je to venku nebezpečné, prostě lovecký pud zavelel a vize toho, že by dnes konečně mohl chytit vytouženého candáta, zvítězila… Ocitla jsem se doma sama – venku bílo, se sněhem poletovaly šedivem za okny nespadané listy ze stromů, holčičky se spokojeně tulily k sobě v pelíšku, prostě úžasný klid a mír. Měla jsem najednou pocit, že už jsou Vánoce, jednak za to mohl samozřejmě ten snížek venku, ale pak to byla taková zvláštní atmosféra, kterou mám spojenou právě s Vánocemi. Na oběd jsem sice vařila dýňovou polévku (a při...
Pokud bych mohla žít v jiné zemi, byla by to pro mnohé mé kamarády překvapivě Velká Británie. I když mám moc ráda Německo, zejména Lipsko (protože jsem tam studovala), žít bych tam asi nechtěla – stačí mi jednou za čas nějaký nostalgický výlet, projít si známá místa, načerpat energii města a nasát jeho atmosféru. V Londýně jsem byla poprvé před patnácti lety (připadám si jako opravdový pamětník, když toto píšu, ale dvacet mi už prostě není, co se dá dělat ;-) a spadla jsem tam při zbrklém přecházení silnice mimo přechod tak nešikovně, že jsem si zničila pravé koleno... Ale jinak jsem vždy měla na Londýn jen ty nejhezčí vzpomínky, po Praze je to pro mne nejkrásnější...
Prázdniny už dávno skončily a škola je v plném proudu. Tentokrát jsem se na začátek školního roku celkem dost netěšila a bude to tak výhledově myslím setrvalý stav. Honzík je totiž ve třetí třídě a už loni to byl ve škole docela mazec – denně úkoly, učení a přípravy. Na tom by nebylo nic až tak divného, ale náš Honzík je nad nějakou školu povznesený, má evidentně vyšší cíle, než je to, aby měl nachystané věci a srovnané je ve správných přihrádkách. Takže s ním denně válčím a začíná to hned ráno. „Honzíku, vstávat! Jdu se převlíknout, a než přijdu, tak buď nachystaný, ať můžeme jít na snídani!“ Toto bývají...
Pro rok 2012 byla pořádáním klubové výstavy RKČR pověřena pobočka Viktoria, jmenovitě Kateřina Ludvíková. Počasí měla myslím objednané a vymodlené, protože bylo celý den až nečekaně krásně, jako by zase pro jednou mělo být meteorologům dokázáno, jakou váhu mají jejich prognózy. Mírně kapat začalo až v úplném závěru dne, při obranách a speciální letošní soutěži o kombi vítěze. Ale po pořádku :-). Do Novosedel jsme s Hankou dorazily celkem podle plánu a bez komplikací, jižní Čechy vykukující zpod závojů mlhy byly opravdu kouzelné, moc jsem si užívala cestu krajem rybníků a krásných luk. První šprýmek nás od tety Kačky (nebo jak si to potměšile...
Znáte takový ten stav, kdy strašně dlouho něco odkládáte, až najednou k té činnosti získáte jakýsi odpor, blok – prostě se vůbec nemůžete odhodlat pustit se do ní? Tak tohle se mi asi teď stalo s psaním – přestože to je pro mne jindy relax a vyčištění si hlavy, tak dlouho jsem nepsala, že mám najednou pocit, že to už neumím... Přitom na tom nic není a je to stejné jako s jinými věcmi, ke kterým si člověk uměle vypěstuje nějaký odstup – když se pak do nich pustí, jde to jak po másle a během chvilky je po všem... Nedávno se mi přesně tohle stalo s psaním obecní kroniky – tak dlouho jsem to odkládala, až jsem se opravdu denně trápila výčitkami, ale neuměla jsem prostě sednou ke stolu a věnovat se tomu. Udělala jsem to asi až po půl roce, během...
Mistrovství světa IFR, veliká událost, největší v životě každého, koho pohltil svět rottweilerů, ať už je to majitel, chovatel, fanoušek nebo opravdu aktivní sportovní kynolog. Letošní ročník byl pro celý rotvíkářský svět určitě ještě více očekávaný než jindy, protože se akce konala ve městě původu plemene, v německém Rottweilu, nejstarším městě spolkové země Bádensko-Württembersko. Myslím, že mnozí již z tohoto důvodu očekávali opravdu velkolepou akci, dopilovanou do nejmenších detailů, i vzhledem k věhlasné německé preciznosti (ale ne vše bylo, jak by mělo, bohužel…). Čeští fandové kromě toho jistě věřili silnému týmu, složeného z již mnoha závody prověřené...
Než jsem napsala poslední dva blogy, dala jsem si v psaní pauzu. Tato přestávka byla způsobená souhrou událostí, které se okolo mne děly – některé byly více šťastné, jiné méně. Jednou z těch hezkých věcí byla svatba mého bratrance Míši a jeho Anetky, o nichž v blozích dost často píšu. Chtěla bych jim i na tomto místě ještě jednou popřát do života hodně tolerance, nadhledu a optimismu, s nimiž určitě zvládnou i ty složité situace, které prostě v životě přicházejí. Neznám jiný pár, který by spolu byl od střední školy, ale věřím, že si jsou prvními a i posledními partnery. Člověk sice nikdy neví, co v životě přijde, většina holčiček si asi v určitém věku...
Konečně se dostávám k tomu, co už dlouho nosím v hlavě, a vzhledem k tomu, že tam nosím celkem dost věcí, je na čase z ní něco vyndat, resp. vložit na papír :-). První prázdninový týden k nám na návštěvu přijely dvě z mých krásných holčiček, a to divočák Aprilka a něžňulka Abbey. První před bránou zastavilo auto Pepy, a než jsem k ní došla, pohopkávala už před ní Aprilka, největší blázínek z vrhu. Vím, že stále dokola píšu, jaká je divoška, ale příznačnější pojmenování pro ni nemám :-) – šijou s ní všichni čerti, je to temperament oblečený do černého kožíšku, a musím říct, že moc...
